To jsem takhle mazala emaily ze starého gmail účtu, když jsem narazila na jeden email s názvem 'Nový komentář k příspěvku'. Email byl z roku 2019 - poslední rok, kdy jsem napsala nějaký článek na blog - a já si najednou vzpomněla na všechny mé staré blogy. Speciálně tady na píše.cz. Myslím, že jsem začínala jako Záhonka, pak Sigrun a nakonec Genie.

Dostala jsem nutkání jít

Po dvou měsících se tu opět hlásím, abych vás nalákala na nový blog na blogspotu. Stačila jsem za tu dobu sesmolit několik článků týkajících se různých témat a budu ráda, když zavítáte a počtete si.

A na co se můžete těšit?

V půlce Digisemestru

Zhodnocení

Ahoj, 

je to cca měsíc, co mám nový blog na Blogspotu a já bych ráda využila svého místa tady a pozvala vás tam přečíst si co jsem tam zatím sesmolila. Jinak si tak říkám, dost lidí přechází z Píše právě na Blogspot. Nepřesuneme se prostě všichni rovnou tam? Aby tady na píše nezbyly jen tyhle články odkazující na články na jiném blogu :D Dělám si srandu :)  

Tak pojďme

 Ahoj,

to bych nebyla já, kdybych se zase nerozhodla se do toho pustit a zase zkusit něco jiného. Tentokrát jsem, stejně jako někteří další bývalí členové píše.cz, zkusila službu Blogger. Tudíž pokud se budete chtít podívat, jak dlouho mi to blogování zase vydrží, můžete zde: genietheseeker.blogspot.com/ <3 

Zdraví Genie!

 'Na soukromé školy chodí akorát flákači, co jsou moc hloupí, aby zvládli veřejnou školu' říkávala jsem si spoustu let a s opovržením v očích pohlížela na studenty soukromých vysokých škol. A o pár let později...

Jak asi spousta z vás ví, vystudovala jsem bakaláře na Vysoké škole ekonimické v Praze, na Fakultě mezinárodních vztahů v oboru Podnikání a právo. A možná je to školou, možná

Dnešní den rozhodně nebyl vším perfektní. Takový den, kdy by opravdu všechno jenom klapalo asi ani neexistuje (tedy samozřejmě pokud jste dost pozitivní a dokážete odhlídout od malých nedostatků, pak takových dnů může být i hodně). Přesto ale měl dnešek několik zásadních prvků toho, jak by pro mě vypadal opravdu skvělý den. Už jsem hodněkrát přemýšlela nad tím, co by mě v životě dělalo šťastnou

Takhle se to vždycky říká a já mám konečně pocit, že by to mohla být pravda. 

Dnes jsem byla po roce a měsíci naposledy v práci. A nějak mě to donutilo se trochu zamyslet nad tím, co se za ten rok vlastně stačilo stát. Se svým smyslem pro sebepodceňování mám vždycky dojem, že jsem nedokázala nic. Ale v poslední době se začínám trochu měnit a nabývat lehce na pozitivitě a myslím, že

Ahoj,

mám takový dojem, že se blogování ve svém životě nikdy nezbavím. Už od mala píšu blogy, měla jsem jich už spoustu a spoustu jsem jich taky přestala psát. Jenže po každé delší odmlce se k tomu stejně vrátím. Je to až zvláštní. Taková skrytá závilost. 

A co, že jsem tady? Nadpis může napovědět. Na začátku roku jsem měla pocit, že tohle bude konečně ten rok, kdy přestanu

Ahoj,

to se zase po dlouhé době ten den opravdu povedl. A kupodivu to tentokrát ani nemyslím ironicky. Ačkoliv jsem se děsila toho, že to bude spíš katastrofa, dopadl skvěle. Jakto?

Přihlásila jsem se na dvě stáže v rámci Cesty pro mladé. Pokud to neznáte, je to projekt Ministerstva práce a sociálních věcí, který zprostředkovává stáže na mnoho pozicích v celé České Republice. Přihlásila

Ahoj,

konečně jsem vybrala nějaké vhodné fotky z naší dovolené na Mallorce. Byli jsme v malém městečku Portocolom, které je součástí okresu Felanitx a nachází se 50 kilometrů od letiště v hlavním městě Palma de Mallorca. Hotel byl takový rodinný, ale byl fajn. Nedostali jsme bohužel pokoj s výhledem na maják, ale musím říct, že i výhled