Stay in your lane boy

Mám tu už jeden blog, který dost z vás již zná, ale neměla jsem chuť tam setrvávat. Bylo tam až moc historie, která mě netěší. A jelikož mám slabost pro čísla rozhodla jsem se, že 1.1. to zkusím znovu. Chtěla jsem jít na wordpress, který se mi uživatelský velmi líbí, ale přece jenom se odsud nějak nedokážu dostat.

Pro první článek jsem se chtěla klasicky podělit o to, jaký byl rok 2016. Jedním slovem by se dalo prostě říct, že strašný. Haha, tolik k pozitivnímu myšlení. Ale opravdu. Na začátku roku jsem měla velmi dobře nakročeno, ale začaly mě trápit zdravotní problémy, které mi podkopaly psychiku a vlastně jsem se do teď nevzpamatovala (nebo teď už asi ano). Byla jsem nešťastná ze sebe, ze školy, prostě ze všeho... víceméně celý rok jsem byla v depresi. Skončila jsem ve dvou zaměstnáních, začala a skončila jsem jako vedoucí ve školní organizaci a zjistila, že s tím, co studuju, nemám žádnou budoucnost. Na druhou stranu jsem se ale také rozhodla, že prostě na magisterské studium zkusím něco jiného. Také jsem skončila, začala a zase skončila s pole dance. A abych nezapomněla, ukradli mi telefon.

Samozřejmě se vyskytlo i pár dobrých dní. Byla jsem na týden ve Švédsku a Finsku, začala jsem se základy gymnastiky a strašně mě to baví. Jak tak ale přemýšlím, tohle je asi všechno. (Asi si musím zase začít psát, co se mi povedlo. Protože tohle je opravdu všechno? Ts ts.)

Chtěla bych ještě rozvést tu práci a vedoucování. Druhou práci jsem dělala jen cca 3 měsíce a strašně moc mě bavila. Byla formou home-office a docela dobře placená. Jenže šéf mi toho začal nakládat příliš moc, chtěl abych dělala dvě práce najednou a pak mi ještě začal říkat, že vlastně nic nedělám apod. Tak jsem skončila. Co se týče pozice vedoucího, tak tam jsem se velmi trápila, protože na tým nebylo spolehnutí (odříkali mi akce na poslední chvíli apod.), erasmáci se skoro vůbec neúčastnili a tak dále.

Já se ale rozhodla, že už prostě ne. Nenechám se otravovat lidmi, které nemám ráda a kteří mi leda znepříjemňují život. Ne věcem, co mě trápí. Ne všemu, co mi chce stát v cestě. Nehodlám nechat školu, aby mě zničila. Prostě ne. Hodlám sebrat veškeré zbytky naděje a začít pracovat ne na lepším novém roce, ale na lepším životě.  

Tak já se jdu učit na zkoušky, protože jak na nový rok tak po celý rok (tím myslím pilně) a vy si užijte hezký začátek roku 2017.

PS: Dovolím si ještě trochu pesimismu z roku 2016. Strašně jsem se těšila, že budu konečně fotit ohňostroj zrcadlovkou. Celý den byla neskutečná mlha, tak jsem byla už předem zklamaná, ale někdy kolem desáté večer se mlha úplně rozpustila a já nadšeně mrkla nahoru a říkala si "já věděla, že to bude nakonec dobré". Jenže když jsem se o půlnoci vyřítila k oknu s foťákem zjistila jsem, že je venku snad ještě větší mlha než předtím a z ohňostroje nebylo vidět vůbec nic. Pouze barevná mlha... Dnes má být ohňostroj pořádaný městem, tak doufám, že to dopadne líp.